Město Strakonice

Novinky ze Strakonic

Czech English French German Ukrainian

Oficiální www stránky města

Zámecká část strakonického hradu

Strakonický hrad je výjimečnou památkou, a to jak po stránce historické, tak i architektonické. O jeho počátcích není mnoho údajů. Z pramenů víme jen to, že již kolem roku 1243 stál na soutoku řek Otavy a Volyňky palác obývaný jak pány světskými, Bavory erbu střely, tak johanity, představiteli rytířského církevního řádu. Do té doby byl hrad sídlem výlučně šlechtického rodu Bavorů. Řád sv. Jana Jeruzalémského, johanité či maltézští rytíři, získali na počátku 15. století hrad celý. Nejstarší části hradu nesou znaky gotické architektury (kostel sv. Prokopa, věž Rumpál), renesance poznamenala stavbu věže Jelenka a v klasicistním stylu bylo upraveno průčelí východní části - zámku. Postupné rekonstrukce však zásadně nezměnily středověký vzhled hradu s uzavřeným druhým nádvořím a hradním příkopem v blízkosti řeky. V dnešní době je areál hradu místem, kde se po celý rok konají rozličné kulturní akce. Sídlí zde Muzeum středního Pootaví. V západní části hradu je hradní safari, kde dovádí zakrslé kozy, poníci a oslík. Podrobné informace o historických zajímavostech a o dění na hradě naleznete na www.hradstrakonice.cz.

 

Kapitulní síň

Bývalá komenda johanitů, maltézských rytířů, vznikla v nejstarší části strakonického hradu ve 13. století. Byla vybudována na skalním ostrohu nad soutokem Otavy a Volyňky v ose východ-západ.
Její západní část, která oddělovala johanitské panství od majetku Bavorů, tvoří pozdně románská kapitulní síň. Bývala též nazývána kaplí sv. Jiří. Její výstavbu datujeme do první poloviny 13. století. Z původních architektonických prvků je v kapitulní síni zachován cenný portál ve východní zdi z 30. let 13. století a nad vstupem z nádvoří kruhové okno s profilovaným ostěním a bobulovým dekorem. Pozoruhodné jsou též dochované nástěnné malby, které vznikaly v několika fázích mezi lety 1320 až 1480. Dnes je kapitulní síň ve správě Muzea středního Pootaví. Slouží k pořádání kulturních akcí, koncertů, výstav a přednášek.

 

Ambity
Křížovou chodbu s raně gotickou cihlovou žebrovou klenbou nechali vystavět představitelé řádu maltézských rytířů v 80. a 90. letech 13. století. Představuje cennou ukázku raně gotického stádia architektonického vývoje strakonického hradu. Svou typickou atmosférou evokuje dobu svého vzniku. Ambity jsou vyzdobeny nástěnnými malbami, které tvoří jeden z nejrozsáhlejších cyklů nástěnných maleb tohoto období v Čechách. Během muzejní sezony jsou ambity přístupné z kapitulní síně a jsou součástí její prohlídky.

 

Jelenka
Významnou osobností řádu maltézských rytířů byl Jan z mocného rodu pánů z Rožmberka (1484–1532). Doba jeho vlády (1511–1532) vtiskla ráz hradu i městu a stopy jeho architektonických úprav jsou dodnes patrné. Přebudoval jižní část hradu a nechal postavit věž Jelenku. Ta měla sloužit k hostinám, zábavě a potěšení rytířů po jeleních honech ve strakonických revírech. Sál věže s historicky cenným kazetovým stropem a arkýřovými okny vyhlížejícími do hradního příkopu a utěšené zeleně kolem byl pro velkopřevora a jeho společnost místem oddechu a zábavy. Nástěnná malba rožmberské erbovní růže shlížela často k hostinám a slyšela rozverná i hrubá vyprávění rytířů. Zatímco se páni veselili v Jelence, vysedávali nezbední mladí panoši v předsálí a snažili se napodobovat mravy vrchnosti. Dnes sál slouží výstavním účelům a komorním kulturním akcím.

 

Rumpál
Gotická válcová věž s břitem zvaná Rumpál byla postavena v 70.-80. letech 13. století za Bavora II. jako věž obranná. Je 35 metrů vysoká a na vrchol vede 99 schodů. V dávné minulosti sloužila jako mučírna a vězení, do kterého spouštěli vězně zařízením zvaným rumpál. Byla symbolem pevnosti, ale zároveň středověkého práva. Věž v současné době slouží jako vyhlídková, z jejího ochozu je překrásný rozhled na celý areál hradu, město i povodí Otavy a předhůří Šumavy. Výstup na Rumpál je součástí prohlídkové trasy Muzea středního Pootaví.

 

Zámek
Barokní zámek z roku 1715 byl vybudován za velkopřevorství Ferdinanda Leopolda Dubského z Třebomyslic jako velkopřevorské sídlo. Původně měl dva symetricky umístěné vchody po stranách. Ty však byly brzy zazděny a v roce 1745 byl vybudován střední vchodový průjezd, kterým vstupujeme na první nádvoří strakonického hradu.