Ludvík Hloucal se narodil v Pule, kde jeho otec sloužil u námořnictva a zúčastnil se známé vzpoury rakouské armády v Boce Kotorské. V roce 1918 se vrací rodina do ČSR, žila v Praze a v Bratislavě. Po středoškolském vzdělání, které ukončil dr.Hloucal s vyznamenáním, se rozhodl pro medicinu a nechává se zapsat na Lékařskou fakultu Komenského university v Bratislavě. Mimořádné nadání ho už v posledních ročnících přivádí na kliniku prof. dr. Netouška jako demonstrátora, později jako interního lékaře a konečně jako odborného klinického asistenta. Pak už se zabývá vědeckou prací. Do jeho smrti vydal 120 vědeckých lékařských publikací. Dr. Hloucal přechází ze Slovenska na I. interní kliniku prof. dr. Hynka do Prahy a odtud roku 1943 do Strakonic, aby vedl infekční a interní oddělení okresní nemocnice. Po květnových událostech přivážejí na jeho oddělení 52 vězňů nemocných skvrnitým tyfem. Až na jednoho, všichni vděčí prof. Hloucalovi za záchranu života. Byl vyznamenán mnoha nejvyššími vyznamenáními, ať to bylo jmenování doktorem věd, hodností akademika, či propůjčení nejvyššího zdravotnického vyznamenání – Purkyňova medaile.