Město Strakonice

Novinky ze Strakonic

Czech English French German Ukrainian

Oficiální www stránky města

Veřejné stavební právo je v ČR charakterizováno zákonnou úpravou, a to zejména stavebním zákonem, který je současně předpisem procesním. Řeší problematiku uspořádání území, umísťování, provádění  a užívání staveb. Řízení vedená podle stavebního zákona mají veřejnoprávní povahu, přičemž jednotlivé postupy upřesňuje správní řád ( zák.č.500/2004 Sb.).

 

S účinností od 1.1.2007 byl přijat nový stavební zákon (zák.č.183/2006 Sb.), včetně 8 prováděcích vyhlášek, který zcela revolučním a moderním způsobem změnil po 30 letech koncepci stavebního práva. Snahou zákonodárce byla demokratizace procesu stavění a zjednodušení postupů. Přínos nového zákona však určuje až praxe a v případě stavebního zákona se tento podle mého názoru evidentně neosvědčil. Snad i proto je v současné době připravován opět zcela nový stavební zákon.

 

V praxi jsou výklady zákona různé, užívané postupy nejednotné, judikatury sporné, rozsudky soudu ve stejných skutkových podstatách často opačné, předvídatelnost postupů nevyzpytatelná, názory odborníků diametrálně odlišné. To je ideální prostředí pro subjekty, které tohoto stavu zneužívají a prostřednictvím stavebního zákona řeší své spory osobní, sousedské, obchodní či politické. Chaotický stav české legislativy, vyznačující se zcela nepředvídatelným a časově neúměrným rozhodováním soudů a odvolacích orgánů, má bohužel za následek to, že pojem zákonnost je na hony vzdálen od pojmu spravedlnost.

 

Uvažování odvolacích orgánů i soudů je ryze formalistické a právě čistě formální aplikací práva dochází ke zřetelným nespravedlnostem. Podstata  a duch zákona - tedy to nejdůležitější, zůstává jen okrajovou záležitostí. Přes úporné posuzování procesně formální stránky se odvolací orgán či soud k podstatě problému často vůbec nedobere, což považuji za omezení přístupu k právu jako takovému. Je veřejným tajemstvím, že se odvolací orgán obává případných žalob ze strany odvolatelů a obdobného chování soudu a proto základním přístupem je hledání důvodu jak postoupit věc zpět a nerozhodnout. Proto volí cestu nejmenšího odporu a preventivně vrací jim postoupená rozhodnutí k dopracování a vedení dalších řízení, aby se nevystavili nebezpečí napadení vlastních rozhodnutí, což považuji za nezodpovědné. Tato „procesní posedlost“ a úřednický ping-pong, kdy spisy jsou stále vraceny, má za následek stále narůstající počet neukončených řízení. Prestiž stavebních úřadů klesá, pracovníci ztrácí motivaci, neboť svou práci považují za znehodnocenou. Ti méně otrlí účastníci sporů často rezignují a v letitých kauzách pak bývají úspěšnější netolerantní, problémoví lidé, zastupovaní zpravidla právníky, zneužívající nepochopitelné jednání státních orgánů. Spravedlnost tudíž není dostupná, rychlá a srozumitelná a veřejnost ztrácí naději na spravedlivé a efektivní rozhodování. Desítky novelizací, roztroušených v tisících předpisů činí právní řád nelogický, nevyložitelný a často neznámý i pro právníky, natož pro řadové občany. Výklad práva se neustále mění a tím ztrácí trvalou hodnotu.

 

Nemohu se zbavit dojmu, že řada odvolání je motivována právě snahou způsobit průtahy v řízení, resp. zmařit nebo neúměrně ztížit stavební záměr. Jejich skutečným cílem je poškodit nepohodlného souseda, stavebníka, investora nebo dodavatelskou firmu. Tito odvolatelé nehodnotí, zda je záměr dobrý či špatný, ale spíše který subjekt ho předkládá či hodlá realizovat. Odvolání, nesmyslné námitky a stížnosti slouží jako zástupný prostředek jak řešit ve jménu demokratických principů sousedské nesváry, pošramocené mezilidské vztahy či spory politické, které do stavebního řízení vůbec nepatří. Přesto mohou být prostředkem skrytého vydírání, pomsty nebo jen lidské zlomyslnosti. Tento úmysl škodit je pochopitelně obtížně dokazatelný (resp. nedokazatelný). Jsem však přesvědčen, že často je tou pravou příčinou. Výsledkem takového jednání je, že se stavební záměry nedají realizovat vůbec nebo s velkým zpožděním. Je-li stavebníkem obec „stačí“ to k tomu, že možnost využít dotaci pomine, neboť podmínkou je zpravidla pravomocné rozhodnutí. Záměr se tedy nemůže uskutečnit, případně se musí realizovat bez dotací z vlastních obecních rozpočtů, čímž vznikají nevratné škody.

 

Přitom klást hladkému průběhu řízení procesní překážky je velice jednoduché – bez jakéhokoli rizika, s nulovými náklady se lze odvolávat a libovolnou formou namítat cokoli. Při opakovaném vracení spisu a povinností každý krok zveřejňovat dlouhotrvajícími veřejnými vyhláškami na úředních deskách se snadno řízení vleče i několik let.

Toto pozadí je laické veřejnosti většinou neznámé, kritikou se zpravidla nešetří, a tak snadno převládá názor, že stavební úřady konají pomalu, nesprávně i neefektivně a obce nemají zájem o problémy občanů, ani snahu o zvelebování svého území. Je pochopitelné, že po objektivních příčinách pátrá již málokdo, neboť každého zajímá pouze konečný výsledek.

 

Nenahrazujme proto bezmocnost a bezpráví za totalitního režimu všemocností a „všeprávím“ režimu demokratického.

 

 

7.4.2011

 

Ing. Jaromír Zeman

vedoucí stavebního úřadu