Strakonice

Narodil se kolem roku 1561 ve Strakonicích, jeho rodina vlastnila dům na otavském ostrově. Působil jako zemský direktor, měšťan, písař a přední radní Nového Města Pražského. Byl magistrem filozofie. Po pražské defenestraci (svržení místodržících z oken pražské hradní kanceláře) zvolilo stavovské shromáždění 30 direktorů jako prozatímní vládu. Za měšťanský stav byl zvolen Valentin Kochan z Prachové. Byl sťat 21. června 1621 na Staroměstském náměstí.

Nálezce Rukopisu zelenohorského na Zelené Hoře u Nepomuku.

Byl potomkem českého šlechtického roku, c.k. setník, profesorem na vídeňské akademii. Působil jako ředitel Polytechnického ústavu v Praze. Český vlastenec německy píšící, také zaměstnával buditelského kněze Šmidingera.

Vzorný učitel, vyznamenaný roku 1868 císařem Františkem Josefem II. záslužným křížem s korunou.

Josef Šmidinger se narodil 24. 10. 1801 ve Strakonicích. Studoval ve Strakonicích, v Písku a v Praze. Po pražských studentských bouřích v roce 1825 byl za trest odveden na vojnu a po sedmi letech pro chatrné zdraví propuštěn s hodností poddůstojníka. Studia dokončil v Českých Budějovicích a po krátkém pokusu o učitelskou kariéru nastoupil místo vychovatele v rodině barona Dlouhoveského-Chanovského v Němčicích. Jako vychovatel pak působil i v dalších význačných rodinách, mimo jiné i v rodině bohatého průmyslníka Veitha.

Zednický mistr ve Vlachově Březí, autor zdobených selských štítů.

Historik, archeolog, filozof. Vstoupil do služeb maltézských rytířů na Moravě, v roce 1848 odešel do Prahy, kde začal studovat medicínu, později historii na Filozofické fakultě KU. Jako úředník Zemského soudu v Praze zachránil před zničením 589 foliantů soudních knih z let 1479-1783. V roce 1866 se vrátil do Strakonice, kde se stal průkopníkem archeologie a kronikářem mizejících památek. Jeho nálezy tvořily základ sbírek píseckého muzea. Publikoval v několika časopisech a sepsal první česky psané dějiny maltézského řádu.

Zpěvák a učitel, který působil ve Vídni, v Dvorní opeře a na konzervatoři.

Prozaik, představitel realistického venkovského románu. Jeho otec, vzdělaný lékař, pocházel z tradičního šumavského selského rodu, matčina rodina představovala sklářskou tradici tohoto kraje. V letech 1865-69 studoval na základě otcova rozhodnutí medicínu ve Vídni, aby se mohl stát jeho nástupcem. Z finančních důvodů musel studium přerušit. Krátce pracoval jako redaktor vídeňského časopisu 'Wanderer' a jako vychovatel. Od roku 1878 působil třicet let jako profesor francouzštiny a němčiny na německé reálce v Plzni.

Spisovatel, v jehož díle zaujímá ústřední pozici jihočeský románový cyklus Naši.

Okresní školní inspektor, starosta města Strakonic, zakladatel muzea, které po I. světové válce neslo jeho jméno - „Dykovo vlastivědné muzeum“ – od roku 1967 - Muzeum středního Pootaví. Byl uznáván nejen jako významný pedagog, ale i jako pracovník v oboru lidovýchovy, ale i zakladatel muzea. Napsal velmi cenné popisy místopisné okresu Kralovice, Strakonice a Volyně. V roce 1924 vydal nákladem Odboru klubu čsl. turistů publikaci Strakonice - průvodce městem a okolím.

Katolický kněz a menšinový pracovník, autor náboženské a národohospodářské literatury.

Sběratel lidové poezie a folkloru. Nejprve učitelem, později ředitelem měšťanské školy. Publikoval v časopisech, např. Otavanu, Práchni, Lidové čítance. Své sběratelské úspěchy shromáždil v řadě knih, např. Na šumavském Podlesí, Báje ze Šumavy, Pověsti o hradech a tvrzích v jižních Čechách.   
 

Úředník a spisovatel.

Spisovatel, městský archivář a vlastivědný pracovník.

Klavíristka.

Akademický malíř a grafik, jeho otcem byl známý strakonický tiskař a redaktor Josef Dvořák. Po pražských studiích u prof. Václava Jansy a prof. Ferdinanda Engelmüllera působil jako asistent na malířské škole prof. Ferdinanda Engelmüllera. Roku 1924 se přestěhoval do Strakonic. Svými obrazy zachytil významné památky města, kraje, městská zákoutí. Mnoho obrazů namaloval na Šumavě, kterou miloval. Proto své práce podepisoval „Šumavský“. Jeho lepty jsou u mnoha sběratelů. Ilustroval řadu knih a publikací, ať to byly odborné knihy B. Dubského, knihu F. Teplého Martin Rezek ze Strakonic.

Kněz, člen maltézského řádu. Během I. světové války přišel do Strakonic. Do roku 1948 zde učil náboženství, nejprve na měšťanské škole a později na gymnáziu, aktivně se účastnil společenského života. Zpíval a dirigoval ve spolku Zvon. Za 2. světové války působil v protifašistickém odboji a po válce spolupracoval s americkou armádou. V roce 1953 zatčen a dosouzen na 7 let.

Odborný učitel, autor mnoha ochotnických loutkových her.

Hudební skladatel, psal i filmovou hudbu.

Profesor, kulturní pracovník, publicista.

Úředník penzijního ústavu, básník, překladatel z jihoslovanských jazyků.

Malířka

Malíř

Působil ve Strakonicích jako dentista a odbojář.

Dudák. Ve hře na dudy samouk. Putoval po Čechách, Moravě i Slovensku. Hrál písně z Chodska, jižních Čech a Valašska. Na svých cestách písně zapisoval, několik i složil. Vystupoval vždy v ručně vyšívaném chodském kroji s nápisem Strakonický dudák na prsou.  

Učitel, básník, spisovatel.

Spisovatel, který za protektorátu učil v Soběslavi a ve Strakonicích. Ve svých prózách vzpomíná na pobyt v jižních Čechách.

Po absolvování obecné školy studoval na zdejším reálném gymnáziu. Po maturitě odešel studovat Lékařskou fakultu Karlovy Univerzity do Prahy, ale zdůvodu uzavření vysokých škol němci v roce 1939, musel studium přerušit. Dr. Cvrček se vrátil zpátky do rodných Strakonic do strakonické nemocnice, kde působil až do roku 1945 jako laborant a ošetřovatel. Po ukončení studií (od roku 1949) se stal internistou na strakonické poliklinice.

Skautský činovník a spisovatel. Vykonával různé funkce v textilním průmyslu. Skautem od roku 1933 (přezdívka Wanagu), od roku 1940 vůdcem střediska ve Strakonicích, v roce 1968 zakladatelem skautingu v Neratovicích, kde toto hnutí v roce 1990 obnovil. Autorem řady děl ze skautského života.

Básník, spisovatel, divadelní kritik. Po studiu teologie vysvěcen na kněze, působil v kostele sv. Jana Nepomuckého v Plzni. Později vězněn. V roce 1963 kněžské povolání opustil a působil ve správě kulturních zařízení ministerstva kultury, později jako redaktor, dramaturg ČR. Je autorem mnoha básní, básnických sbírek, románů, divadelních her, rozhlasových dramat a veršů k leporelům. Používal pseudonym Josef Otava a Jaroslav Jánský.  

Sólista opery Národního divadla v Praze.

Ilustrátorka a knihovnice ve Strakonicích.

Česká etnografka, rodnému Strakonicku věnovala dokumentární film Jihočeská maškara.

Hudební pedagog, kapelník, hrál na desítku nástrojů v různých souborech. V roce 1966 přišel do Strakonic, kde vedl dětský dechový soubor při lidové škole umění, řídil rovněž soubor Čezeta. Po roce 1990 se stává kapelníkem strakonické Nektarky. Se svými hudebními tělesy získal řadu různých ocenění. Za svůj život vychoval několik stovek hudebníků. Většina z nich hraje v různých souborech včetně filharmonií a někteří se také stali hudebními pedagogy.  

Lékař, sexuolog. Pracoval jako psycholog a psychiatr. Od roku 1990 docentem, od roku 1995 profesorem FF UK v Praze a od roku 1997 profesorem sexuální pedagogiky VŠ pedagogické. Je zakladatelem první poválečné manželské poradny v Československu. Provozuje soukromou psychologickou poradnu Atheneum. Je autorem řady knih z psychologie i z oblasti umění. Zkušenosti ze sexuologické praxe přenášel do výtvarného umění.

Malíř používající motivy Strakonic a jižních Čech.

Autor loutkových her, básník.

Lyrický a satirický básník, tvůrce osobité poezie pro děti i dospělé. Ve Strakonicích žil v letech 1950-1969. Vystudoval stavební fakultu ČVUT a fakultu žurnalistiky UK. Po tříleté inženýrské praxi se začal věnovat literatuře. Působil jako redaktor nakladatelství Čs. spisovatel a časopisu Vlasta, od roku 1994 spisovatel na volné noze. Vydal asi 50 knih básní a překladů poezie, epigramů, aforismů, bajek, fejetonů a povídek, je rovněž autorem úspěšného slabikáře a encyklopedie pro děti.

Hudebník, básník. Absolvent pražské konzervatoře, od roku 1977 zde jako pedagog. Vyučoval hru na flétnu v USA, Mexiku, skoro v celé Evropě a v Japonsku. Intenzivně se věnuje sólové a komorní hře. Je členem několika hudebních seskupení, vystupoval s řadou vynikajících klavíristů. Je nositelem francouzského vyznamenání rytíř Řádu akademických palem a řady ocenění. Od roku 1987 je vydavatelem revue Tečna. Je také autorem několika básnických sbírek.   

Filmový režisér. Své dětství a mládí prožil v Hošticích u Volyně. Absolvoval Gymnázium ve Strakonicích a v Lycie Garnot ve francouzském Dijonu, následovala filmovou a televizní režie na pražské FAMU (1978). Během studia natočil snímky Vášeň, Odejít před svítáním, Hledání modrého tónu. V letech 1979–1991 režisér filmového studia Barrandov. Filmy Zdeňka Trošky získaly mnoho ocenění a byly prodány do více než 30 zemí světa.
Ukázka režijní filmografie:
- Jak rodí chlap (1980)
- Poštovský panáček (1980)

Technik, inženýr. Zajímá se o experimentální archeologii. Zabýval se záhadou přepravy kamenných soch moai na Velikonočním ostrově. Jako člen expedice Thora Heyerdhala svou teorii potvrdil.