Ve Volyni působil od roku 1908 jako soudce a později jako přednosta soudu. Člověk všestranných zájmů, který se plně sžil s lidem Pošumaví. Zajímal se o dudy, jako samouk se naučil na tento nástroj hrát, opravoval poškozené dudy a předával je dál. Jedny z těchto dud pocházely z období po první světové válce. Dr. Lacina o nich vyprávěl, že to jsou „Švandovo dudy", které visívaly za oltářem ve Strakonicích v kostele. Na jeho přání byly pak dudy uloženy do strakonického muzea.
Dudák a propagátor dudácké hry, syn Josefa Formánka. Profesorem dudácké hudby na konzervatoři v Praze, kde měl svůj dudácký soubor, s nímž vystupoval po celé republice i v zahraničí. Zapisoval lidové písně a psal k nim doprovod pro samostatné dudy. Byl nazýván králem dudáků.
Jeden z nejpopulárnějších strakonických vandrovních dudáků.
Dudák. Ve hře na dudy samouk. Putoval po Čechách, Moravě i Slovensku. Hrál písně z Chodska, jižních Čech a Valašska. Na svých cestách písně zapisoval, několik i složil. Vystupoval vždy v ručně vyšívaném chodském kroji s nápisem Strakonický dudák na prsou.