Město Strakonice

Novinky ze Strakonic

Czech English French German Ukrainian

Oficiální www stránky města

Jan Matásek

Dudák. Jeden z nejpopulárnějších strakonických vandrovních dudáků. Učil se hře na klarinet u pana Hrdličky v Sedlíkovicích, hrál v kapele pana Hrubého z Volyně. Na dudy se naučil hrát sám, pak s nimi putoval po Čechách, Moravě a Slovensku. Vystupoval vždy v ručně vyšívaném chodském kroji s nápisem Strakonický dudák. Na svých cestách zapsal na sto písní, několik jich také složil. Poslední roky svého života strávil v domově důchodců ve Strakonicích. S obecenstvem se rozloučil v roce 1980 na VI. mezinárodním dudáckém festivalu ve Strakonicích, kde již nehrál.

Ladislav Matějka

Všestranný sportovec – gymnasta, atlet, běžec na lyžích, závodní kanoista a závodník rallye. Uveden do sportovní síně slávy Strakonicka. V mnoha sportech dosáhl řady úspěchů. Byl například mistrem ČR automobilových soutěží třídy 1600 ccm. S jeho jménem je spjata i výstavba tělovýchovného lyžařského areálu na Kubově Huti. Byl předsedou okresního svazu lyžování a členem Ústředního svazu lyžování.

Th.Dr. Josef Mergl

Duchovní, člen řádu maltézských rytířů. Od roku 1917 byl děkanem ve Strakonicích. Na zdejším gymnáziu vyučoval náboženství. Napsal pojednání pro vychovatele Čí jest škola, povídky Schovanka a Zenon a Justina. Překládal z polštiny.

Rudolf Měšťan

Reprezentant Československa v bezmotorovém létání. V roce 1957 se zúčastnil prvního mistrovství republiky, které vyhrál. V roce 1958 získal bronzovou medaili ve volné třídě na mistrovství světa v polském Leszně. Republiku reprezentoval do 70. let, poté začal létat jako profesionální pilot chemické společnosti. Na trase Strakonice-Tábor-Strakonice vytvořil na větroni Blaník VT – 13 čs. rekord 80 km/h, který na stejném typu větroně dosud nikdo nezopakoval.

PhDr. Miloslav Novotný

Knihovník, literární historik a kritik, autor literárních monografií, editor, překladatel beletrie z francouzštiny, italštiny a němčiny. Svou rozsáhlou sbírku bibliografií a ex libris odkázal strakonickému muzeu.

 

Ing. Pavel Pavel

Technik. Zajímá se o experimentální archeologii. Zabýval se záhadou přepravy kamenných soch moai na Velikonočním ostrově. Pokusem ve Strakonicích dokázal, že se moai mohly přemisťovat pomocí lan a jako člen expedice Thora Heyerdhala na Velikonoční ostrov svou teorii potvrdil přemístěním skutečné sochy moai.

František Pecen

Publicista. Psal pravidelně historické články do Práchně, Pošumavského kraje či Otavanu. Je také autorem několika knih, například Strakonicko v pověstech a bájích, která obsahuje čtyři desítky pověstí, převážně o dudácích a hradu. Značnou měrou se zasloužil o udržení a budování Dykova muzea. V roce 1936 se podílel na novém uspořádání muzejních sbírek, které byly přestěhovány ze školy na náměstí do strakonického hradu.

Felix Peřka

Generálmajor. Svůj život zasvětil prosazování a obraně demokracie a lidských práv. Prvorozený syn důstojníka četnictva Felixe Peřky. Po tragické smrti svého otce se zapojil do skautské ilegální organizace Zpravodajská brigáda. V závěru války se účastnil osvobozování vlasti a za zásluhy v druhém odboji byl několikrát vyznamenán. Po válce vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V důsledku zrady byl v polovině roku 1949 zatčen. Z politického vězení byl propuštěn až ve svých 35 letech.

Dalibor Pešek

Básník a spisovatel. Vyučen nástrojařem, pracoval ve strojírenských podnicích. Jeho básně nejsou založeny na klasickém verši ani rytmu, ale na volně spoutaných prostých slovech, vycházejících z obecně platných, lidsky pojatých zákonitostí a filozofických úvah. Vydal několik sbírek, dvě sbírky vyšly po jeho smrti.

Jan Vlastislav Plánek

Truhlář, vlastenec. Pokoušel se psát básně v češtině. Byl velkým čtenářem, kupoval téměř vše, co v té době vycházelo. Jeho knihovnu využívali jeho přátelé, známí, studenti, se kterými pořádal literární večery či divadelní představení. Byl přítelem F. L. Čelakovského. Po vzoru vlastenců té doby si oba připojili ke svému jménu další – Vlastislav a Ladislav. Ve Strakonicích Plánka navštěvovali významní muži české kultury té doby – Josef Jungmann, Jan Evagelista Purkyně či Jakub Malý. Na sklonku života sepisoval historii Strakonic.

Zdeněk Podskalský

Televizní a filmový režisér. Vystudoval reálné gymnázium ve Strakonicích, v letech 1945-1949 studoval sociologii, psychologii a divadelní vědy na Univerzitě Karlově, současně byl v letech 1947-1950 posluchačem FAMU. V lednu 1951 přešel na Vysokou filmovou školu v Moskvě. U diváků a kritiky prorazil komedií Kam čert nemůže s Janou Hlaváčovou v hlavní roli. Zřejmě jeho nejúspěšnějším filmem jsou Světáci, režíroval také filmy Drahé tety a já, Kulový blesk, Trhák. Rád se vracel do míst svého mládí, Malenic. V roce 1967 se stal čestným občanem města Strakonice.

Zdeněk Polánka

Motocyklový závodník. Patří mezi nejlepší soutěžní jezdce celé historie Mezinárodní motocyklové šestidenní. Čtyřikrát byl členem vítězného týmu soutěže Mezinárodní trofej. V roce 1950 zvítězil ve Stříbrné váze. Kromě toho byl několikanásobným mistrem republiky v motokrosu. Byl také konstruktérem ČZM Strakonice.

Marie Poledňáková

Scenáristka a režisérka. Ve Strakonicích se sice narodila, ale nikdy zde nežila ani netvořila. Mezi její nejznámější filmy patří Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, S tebou mě baví svět či Líbáš jako bůh.

Václav Polívka

Akademický malíř, grafik, učitel. Maloval názorné obrazové pomůcky pro studenty. Byl krajinářem, portrétistou, ztvárnil sociální motivy. Zvláštní zálibu měl v malování zátiší obzvláště s pestrými kyticemi. Před smrtí se vrátil do Strakonic, aby namaloval některé nové a mizející motivy.

Jiří Prokopius

Moderní pětibojař (parkúr, šerm, 300 m plavání volným stylem, střelba z malorážky, 4 km běhu), uveden do sportovní síně Strakonicka. Reprezentoval ČR na LOH v Soulu (1988) a v Barceloně (1992). Za svůj největší sportovní úspěch považuje páté místo na Mistrovství světa juniorů v Soulu v roce 1987.

Ing. František Pudil

Konstruktér v ČZM Strakonice. Byl autorem projektu nového silničního motocyklu ČZ 350 4V, s nímž dosáhl několika vítězství B. Staša, a terénních motocyklů a motorů 125 ccm, které přinesly úspěchy československé reprezentaci. Byl autorem třiceti patentů v oblasti motocyklové konstrukce.

Jiří Rejžek

Akademický malíř, grafik, sochař a ilustrátor. Na svých obrazech zachytil město a jeho široké okolí a po léta se podílel na výchově mladých talentů. Po válce učil na strakonickém gymnáziu a Střední pedagogické škole v Prachaticích.

Antonín Renner

Vlastivědný pracovník. Vyučil se koželuhem a postupně se stal bohatým soukromníkem. Byl zakladatelem okrašlovacího spolku, který přispěl k rozšíření městských sadů - Rennerovy sady. Po smrti odkázal pozemky třem veřejným institucím ve Strakonicích, a to na zřízení dětské opatrovny v Strakonicích, k utvoření Spolku pro ochranu zvířat a špitálu sv. Martina. Hlavní strakonické sady nesou jeho jméno.

Josef Režný

Dudák a etnograf, výrazná osobnost českého národopisu, znalec dudácké hry. Hrál na housle, později na violu a hrou na kontrabas se uplatnil ve studentském orchestru strakonického gymnázia a Strakonické dudácké kapele. V roce 1949 založil Národopisný soubor, ze kterého brzy vznikl Prácheňský soubor lidových písní a tanců, Josef Režný se stal jeho uměleckým vedoucím a dudákem.

Rudolf Riedlbauch

Akademický malíř. Ve své tvorbě se zabývá především malbou, kresbou, nástěnnými technikami a prací se sklem. Jeho malířské a grafické dílo je zastoupeno v  galeriích, institucích a českých i zahraničních soukromých sbírkách.

Jan Riedlbauch

Flétnista, hudební pedagog, básník. Absolvent pražské konzervatoře a AMU. Kromě pražské konzervatoře vyučoval hru na flétnu v USA, Mexiku, skoro v celé Evropě a v Japonsku. Je členem několika hudebních seskupení. Je nositelem francouzského vyznamenání rytíř Řádu akademických palem a řady ocenění. Je autorem několika básnických sbírek.