Oficiální www stránky města
Hudební pedagog, kapelník, hrál na desítku nástrojů v různých souborech. Od roku 1966 učil v Lidové škole umění ve Strakonicích. V této době byl také kapelníkem dechového orchestru LŠU. Jeho starší členové byli u zrodu dechová kapely ČEZETA v roce 1971. V 90. letech založil malou dechovou kapelu Nektarka, jíž tvořili většinou jeho bývalí žáci. Za svůj život vychoval několik stovek hudebníků. V roce 2008 se stal čestným občanem města Strakonice.
Akademický malíř. Jeden z nejvýznamnějších figuralistů 20. století. Vystudoval Akademii výtvarných umění. Již během studií se prosadil na veřejné výtvarné scéně doma i v zahraničí a vystavoval. Jeho díla jsou zastoupena v řadě českých i zahraničních galerií. V roce 1972 získal usedlost v Hajské u Strakonic, kde trávil volný čas a tvořil.
Tovární jezdec ČZM, účastník deseti Šestidenních a člen týmů soutěžících o Stříbrnou vázu (1958 a 1961).
Patřil k nejlepším jezdcům na motocyklech ČZ. Vyučil se ve strakonické zbrojovce, kde pak pracoval 47 let. Jezdil výborně soutěže i motokros. Jel 13 šestidenních soutěží a v letech 1954, 1956, 1958, 1959 a 1962 byl členem vítězného trophy týmu.
Jan z Rožmberka byl prvním pánem města, který si přál, aby Strakonice jako město vypadaly a nebyly stále jen „srostlicí“ čtyř osad. Nechal proto na severu vybudovat městské opevnění s vodním příkopem. Podporoval rozvoj města a pustil se do rozsáhlé renesanční přestavby hradu. Nechal vybudovat arkýřovou věž zvanou Jelenka. Z doby vlády Jana z Rožmberka pochází i dnešní městský znak. Byl zástupcem významného českého rodu a nejvyšší představitel rytířského řádu johanitů v Čechách.
Akademický malíř, grafik, ilustrátor. Věnoval se např. plakátové tvorbě designu filmového tisku, mozaikovým výzdobám veřejných interiérů a návrhům cen pro Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Je otcem herce Jiřího Štěpničky.
Malíř, původním povoláním keramik. Maluje především suchým pastelem, ale také temperou a olejem. Oblastí jeho tvorby jsou hlavně mimové, baletky a klauni, též figury, portréty, akty a lyrické krajiny. Vystavoval v řadě měst, namaloval na tisíc obrazů.
Inženýr, plukovník c. k. polního dělostřelectva. Ve své poslední vůli z roku 1685 ve vojenském ležení před Rábem odkázal 10000 zlatých na zřízení špitálu pro muže a ženy ve Strakonicích. Určil v ní, jak mají být pacienti oblečeni a obuti, stanovil denní modlitby a rozsah péče. Budovu pro špitál na předměstí u Řepické brány koupil Siebertův otec Wincenc Karel (jenž byl primátorem města). V roce 1948 byl ve špitále (dnes Lidická ulice) otevřen domov důchodců.
Spisovatel, publicista. Otec herce Miloslava Šimka. Vydal sborník Strakonice – propagace a adresář, byl redaktorem časopisů Selské listy, Nová Šumava. Byl autorem několika básnických sbírek a spisů.
Pěvec. Absolvoval Státní konzervatoř v Praze v roce 1988. Byl členem Operního studia Národního divadla (role Vaška v Prodané nevěstě, Toníka ve Dvou vdovách, Tamina v Kouzelné flétně). Od roku 1990 je sólistou Hudebního divadla Karlín, kde zpíval v mnoha operetách tenorové role, např. Alfréd v Netopýrovi.
Český loutkoherec, režisér a scénograf, akademický malíř, profesor gymnázia, významná postava českého a světového loutkového divadla, tvůrce loutek Spejbla a Hurvínka. Od roku 1917 spolupracoval s Loutkářským divadlem v Plzni, kde se projevilo i jeho herecké nadání a autorské a režisérské schopnosti. V roce 1930 založil v Plzni vlastní profesionální loutkovou scénu. V roce 1945 založil pražské Divadlo Spejbla a Hurvínka s repertoárem určeným dětem i dospělým. V letech 1933-1957 byl prezidentem mezinárodní loutkářské federace UNIMA.
Dudák. Původním povoláním byl švec, který ale nedokázal konkurovat tovární výrobě Baťa. Svou ševcovskou živnost ukončil, koupil si od dudaře Šteffka dudy a naučil se na ně hrát. V roce 1926 získal úřední licenci a rodinu živil hrou na dudy. Vystupoval na různých místech Čech.
Lékař, virolog a imunolog. Pod jeho vedením se rozvinul výzkum a výroba virových vakcín např. proti dětské obrně. Studoval na strakonickém gymnáziu a v letech 1944 a 1945 pracoval ve strakonické nemocnici.
Národní buditel. Studoval ve Strakonicích, Písku a Praze. Po pražských studentských bouřích v roce 1825 byl za trest odveden na vojnu a po sedmi letech byl pro chatrné zdraví propuštěn. Studia dokončil v Českých Budějovicích a po krátkém pokusu o učitelskou kariéru ve Strakonicích nastoupil na místo vychovatele. V roce 1834 byl v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. Byl velkým nadšencem pro českou knihu a celý život se ji snažil šířit. Šmidinger byl předlohou Aloisi Jiráskovi pro postavu pátera Vrby v románu F. L. Věk.
Literát, textař, člen českého centra PEN klubu. První publikaci vydal se svým kolegou ze studií Zdenkem Bugáněm jako malotirážovou bibliofilii vlastním nákladem. Písňovými texty se podílel na divadelních inscenacích režiséra Petra Poledňáka. Literární recenze uveřejňoval v časopisu Tvar. Vydal na dvacet básnických sbírek.
Tovární jezdec ČZ. Byl osmý na mistrovství světa ve třídě do 350 ccm. Je dvacetinásobným mistrem republiky, vyhrál 90 mistrovských závodů.
Fotbalový trenér, rozhodčí, uveden do sportovní síně slávy Strakonicka. Byl odchovancem fotbalového klubu Jiskra Strakonice. Působil jako trenér fotbalového mužstva ČZ Strakonice. Od roku 1980 byl hlavním ligovým rozhodčím. Řídil řadu kvalifikačních zápasů na ME i MS. Byl pracovníkem OV ČSTV, působil jako sekretář okresního fotbalového svazu. V roce 2012 získal Cenu Dr. Václava Jíry od FAČR.
Strakonický dentista, odbojář. Byl členem odbojové skupiny Předvoj, která byla sdružením pražské mládeže při evangelickém sboru. Byla založena na přelomu let 1943/44. Byl nacisty zatčen, uvězněn a mezi posledními popraven v terezínské pevnosti.
Signatář Charty 77.
Spisovatel. V patnácti letech byl deportován do Terezína, odtud do Osvětimi a v únoru 1945 byl zařazen do pochodu smrti, který přežil. V roce 1965 emigroval do Washinghtonu, kde v pracoval jako tlumočník a překladatel. V roce 2006 obdržel na slavnostním zasedání Českého svazu bojovníků za svobodu Pamětní medaili "Za vlast a za svobodu". Napsal autobiografický cyklus novel Utkáno z lana katova.
Profesor na strakonickém gymnáziu, kulturní pracovník a publicista. Byl hlavním iniciátorem oslavy 25. a 50. výročí založení gymnázia a redigoval oba almanachy vydané k těmto událostem. Jako jednatel muzejního spolku při Dykově vlastivědném muzeu se spolupodílel na vybudování nových expozic na strakonickém hradě. Ve městě uspořádal desítky přednášek, psal články o Strakonicích do Lidových novin nebo časopisu Venkov.
Scénárista a režisér. Dětství a mládí prožil v Hošticích u Volyně, které proslavil svou filmovou trilogií Slunce, seno… Mezi jeho nejznámější díla patří Bota jménem Melichar, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princezna ze mlejna, Z pekla štěstí, Kameňák či Babovřesky… Jako pomyslný král působil několik let v turistickém projektu Jihočeského pohádkového království.
Básník, kronikář města Strakonice, regionální pracovník. Při zaměstnání vystudoval školu pro muzejní pracovníky v Praze. V letech 1958 až 1979 byl ředitelem Muzea středního Pootaví ve Strakonicích. Po roce 1980 byl knihovníkem v Katovicích. Jeho poezie patří mezi přírodní a krajinnou lyriku, oslovoval jej hlavně region jižních Čech. Publikoval v časopisech, je autorem několika básnických sbírek.
Hokejista, brankář. Hokej začal hrát v sedmi letech za ČZ Strakonice. Od roku 1996 hrál v zámořské kanadsko-americké hokejové lize. Mnohokrát reprezentoval ČR, je mistrem světa (Vídeň 1996), nejlepším brankářem na MS 1996, dostal se do All Stars týmu MS (1995, 1996). Svůj odchod z NHL ohlásil v roce 2005 a stal se kmenovým hráčem HC České Budějovice.
Režisér, scénárista, producent, publicista. Zakladatel produkční společnosti VAC - Vachler Art Company, která produkovala nebo koprodukovala pořady jako například Kinobox, Videobox, Prology. Jeho společnost se podílela na vzniku výročních filmových cen Český lev, Elsa. Byl spoluzakladatelem a výkonným ředitelem České filmové a televizní akademie.