Josef Barnáš
Učitel, divadelník. Po válce znovu založil divadelní soubor Čelakovský. Zároveň pracoval jako jeho dramaturg a kronikář. Napsal několik divadelních her, psal také pohádky pro děti.
Učitel, divadelník. Po válce znovu založil divadelní soubor Čelakovský. Zároveň pracoval jako jeho dramaturg a kronikář. Napsal několik divadelních her, psal také pohádky pro děti.
Úředník a spisovatel. Autor několika publikací, např. Dítě skřivan, Pohádky, Slunné dny.
Byl prvním historicky doloženým Bavorem, který sídlil ve Strakonicích. Zasloužil se o vybudování strakonického hradu. Byl mocným šlechticem úzce spojeným s panovnickým rodem Přemyslovců. Významnou odměnou za věrnost bylo získání titulu summus camerarius (nejvyšší komorník) 9. července 1254, čímž se Bavor I. dostal na přední místo společenského žebříčku, úřad si podržel až do své smrti v roce 1260. Nejvyšší komorník byl jedním z nejdůležitějších úředníků na královském dvoře.
Akademický sochař a sklářský výtvarník. Absolvent Střední průmyslové školy keramické v Bechyni a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, ateliéru prof. Jozefa Soukupa – sklo, šperk, drobná plastika. Byl výtvarníkem sklárny Moser v Karlových Varech, od roku 1991 žije a pracuje ve Švédsku, kde je členem Národní organizace švédských umělců.
Běžec na lyžích a cyklista, uveden do sportovní síně slávy Strakonicka. V roce 1980 se zúčastnil ZOH v Lake Placid a v roce 1984 ZOH v Sarajevu. Dále se účastnil MS 1982, 1985 a řady závodů Světového poháru, stal se několikrát mistrem republiky v běhu na lyžích a později i na horských kolech v kategorii Master.
Basketbalistka, uvedena do sportovní síně slávy Strakonicka. Více než deset let reprezentovala ČSSR a ČR, stala se mistryní Evropy juniorek, účastnila se OH v Soulu, MS žen a Her dobré vůle v USA. Patřila mezi nejlepší hráčky 1. československé ligy.
Prozaik, romanopisec, překladatel z ruštiny, publicista. Vlastním jménem Karel Krejčík. V roce 1939 byl spolu s dalšími vysokoškolskými studenty zatčen a vezněn v koncentračním táboře do roku 1940. Byl činný ve studentském hnutí odporu. Po druhé světové válce se stal politickým pracovníkem ÚV KSČ, šéfredaktorem nakladatelství Svoboda. Byl i spisovatelem z povolání, šéfredaktorem časopisu Květy, velvyslancem v Brazílii. Psal básně i prózu, ústředním tématem byly sociální, politické a generační přeměny.
Malíř. Spolupracoval s Mikolášem Alšem při tvorbě sgrafit v Protivíně, Písku, Strakonicích (budova původní radnice) a podle Alšových návrhů je tvořil ve Vodňanech.
Malíř. Na svých obrazech ztvárňuje především jihočeskou krajinu. Je autorem zhruba šesti set olejomaleb. Jeho tvorbu ovlivnil akademický malíř Jaroslav Pešek.
Zakladatel Jihočeské zbrojovky (1919). V továrně se nejprve vyráběly ruční zbraně, od roku 1932 motokola. O rok později zde začali s konstrukčními a vývojovými pracemi na prvním motocyklu ČZ 250.
Houslista, pedagog a skladatel. Studoval na pražské konzervatoři hru na housle u Antona Bennewitze a skladbu u Karla Steckera. Během konzervatorních studií se zdokonaloval u Césara Thomsona v Liège a Paula Marsicka v Paříži. Po absolutoriu několik let působil v zahraničí.
Motokrosový a endurový jezdec. Stal se v motokrosu mistrem Evropy družstev, národním a mezinárodním mistrem ČR jednotlivců do 125 ccm a mistrem ČR družstev. Mistr Evropy v enduru 2010. Startoval 5x na šestidenní, 15x mistr ČR v enduru.
Básník období národního obrození, kritik a překladatel. Po ukončení německé školy pokračoval na piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích, dostudoval na píseckém gymnáziu. Jeho tvorbu ovlivnil přítel Jan Vlastislav Plánek. Město a okolí si velice oblíbil a rád vzpomínal i v dospělosti na Kuřidlo, Panskou zahradu i na otavské břehy.
Lékař, regionální historik. Vystudoval zdejší gymnázium, poté Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, ale kvůli uzavření vysokých škol Němci v roce 1939 musel studium přerušit. Vrátil se zpět do Strakonic a pracoval v nemocnici jako laborant a ošetřovatel. Po válce dokončil studia medicíny a pracoval jako internista ambulance okresní národní pojišťovny. V letech 1951-60 byl ředitelem okresního ústavu národního zdraví, byl přednostou oddělení klinické biochemie. Vedle medicíny se věnoval mykologii a historii. Přispíval do časopisu Česká mykologie a dalších odborných časopisů.
Sběratel lidové poezie a folkloru. Nejprve byl učitelem, později ředitelem měšťanské školy. Publikoval v časopisech, například Otavan, Prácheň, Lidová čítanka. Svou sběratelskou činnost shrnul v řadě knih, například Báje českého Pošumaví, Na šumavském Podlesí, Báje ze Šumavy, Pověsti o hradech a tvrzích v jižních Čechách.
Motocyklový závodník, který úspěšně reprezentoval značku ČZ v soutěži o Stříbrnou vázu. Byl členem vítězného družstva v letech 1958 a 1961. Po ukončení závodní kariéry působil jako mechanik továrního jezdce ČZ Paula Friedrichse z tehdejší NDR.
Učitel, archeolog. Od roku 1911 se věnoval archeologickému výzkumu především na Strakonicku. Zaměřoval se zejména na pravěkou a raně středověkou archeologii. Spolupracoval s Akademií věd ČSR a Národním muzeem v Praze. Výsledky svého výzkumu a své znalosti o pravěkém osídlení regionu shrnul v díle Pravěk jižních Čech. Mezi jeho největší objevy patří římsko-provinciální pohřebiště (450 hrobů) z 2. až 6. stol. n. l. a soudobá osada u Přešťovic na Strakonicku.
Akademický malíř a grafik. Jeho otcem byl známý strakonický tiskař a redaktor Josef Dvořák. Po pražských studiích u prof. Václava Jansy a prof. Ferdinanda Engelmüllera působil jako asistent na malířské škole prof. Ferdinanda Engelmüllera. Roku 1924 se přestěhoval do Strakonic a otevřel si tu malířský ateliér. Na svých obrazech zachytil významné památky města, různá zákoutí a kraj. Vytvořil rozsáhlý soubor obrazů a kreseb Kudy chodil Karel Klostermann (více než 300 olejů, akvarelů a perokreseb). Mnoho obrazů namaloval na Šumavě, kterou miloval, a proto své práce podepisoval „Šumavský“.
Okresní školní inspektor, starosta Strakonic, iniciátor obnovy muzea, které začal po 1. světové válce znovu budovat. Na jeho počest bylo obnovené muzeum v roce 1930 nazváno Městské Dykovo muzeum. Od roku 1967 se jmenuje Muzeum středního Pootaví Strakonice. Byl uznáván jako pedagog i jako pracovník v oboru lidovýchovy. Sepsal cenný místopis okresu Kralovice, Strakonice, Volyně. V roce 1924 vydal publikaci Strakonice – průvodce městem a okolím.
Veterinář, doktor veterinárních věd, proděkan Fakulty veterinární Vysoké školy zemědělské, také její prorektor. Zabýval se problematikou hydrobiologie, ichtyologie, parazitologie, zoologie a ekologie. Vydal 350 původních vědeckých prací, několik set odborných článků a pojednání a 45 odborných publikací a učebnic.
Spisovatel, básník. Po gymnáziu vystřídal různá manuální zaměstnání. V roce 1984 přijal křest, o dvanáct let později vstoupil do maltézského řádu, z nějž po dalších pěti letech vystoupil. Je autorem duchovně zaměřené poezie a prózy, příspěvků do almanachů a sborníků. Vydal básnické sbírky Země Jana Křtitele, Podoby soumraku, Pasovské elegie a legendy Čtyři rytíři. Básně publikoval také v Německu, Nizozemsku, Polsku a Francii.
Dudák a propagátor dudácké hudby. Byl učitelem hudby v Praze, kde měl svůj vlastní dudácký soubor. V r. 1937 zvítězil na „rozhlasových vlnách“ nad skotskými dudáky. Na základě tohoto vítězství byl přezdíván králem dudáků. Stal se profesorem hry na dudy na pražské konzervatoři. Založil a také pracoval ve výboru krajanského spolku Švanda dudák v Praze. O hře na dudy, dudácích a české dudácké hudbě publikoval odborné studie v rukopise Úplná škola dudácké hry.
Muzikant, učitel. Ve druhé polovině 19. století se stal jednou z nejvýraznějších osobností hudebního života ve Strakonicích. Od svých dvanácti let se zajímal o hru na dudy, přednostně se věnoval houslím. Širší hudební vzdělání získal na Učitelském ústavu v Českých Budějovicích, po absolutoriu působil v Klatovech, později se stal ředitelem měšťanské školy ve Strakonicích. Brzy se zde uplatnil také jako varhaník, sbormistr a dirigent pěvecko-hudebního a vzdělávacího spolku Zvon. Miloval komorní hudbu a stal se záhy i primášem místního smyčcového kvarteta.
Průmyslník. Po roce 1787 vedl s bratry Jakubem a Moritzem firmu Wolf Fürth + company (výroba textilu, především fezů), kterou výrazně rozšířil a zmechanizoval. Výrobky byly oceněny na světových, respektive průmyslových výstavách ve Vídni a Paříži.
Výtvarnice. Věnuje se především malbě voskem a na hedvábí, linorytům, kolážím, keramice a enkaustice (antická technika malování horkým voskem smíchaným s pryskyřicí a barevnými pigmenty). Své obrazy předváděla na desítkách výstav. Věnuje se též výzdobě veřejných interiérů.