Eva je už nějakou dobu uzavřená a má problém s navázáním citových vazeb. Úzkost zesílí ve chvíli, kdy se dozví o pietní akci v rodné vesnici, upomínající jejího dávno zesnulého kamaráda z dětství. Právě tam, ve sluncem zalitém dětství na venkově, zůstávají zadřené třísky bolavých vzpomínek, ve kterých se dětské hry přetavily do výbušných hormonů a předznamenaly konec nevinného dospívání. Když Eva nasedá do auta a vrací se na místo činu, rozhodne se čelit spalujícímu létu, které navždy změnilo její život.
