Je absolventkou brněnské státní konzervatoře v oboru klasická kytara. Již jako studentka začala vystupovat ve folkových klubech a účastnila se soutěží pro nové talenty. Nadané a také půvabné dívky s kytarou si všiml i dirigent Gustav Brom, který jí dal prostor v programu svého orchestru. Z Brna vedla pak Věřina cesta do Prahy, do dívčí country skupiny Schovanky. Od roku 1982 vystupovala s touto kapelou čtyři roky. A po dvaceti letech si pak Schovanky s Věrou úspěšnou éru připomněly společným albem „Svět je plnej různejch řečí“. Rok 1986 byl pro interpretku zlomový. V televizním pořadu Sejdeme se na výsluní představila sólovou píseň „Malý dům nad skálou“, ze které se doslova přes noc stal velký hit. Posluchači přijali novou tvář na hudebním nebi velmi vlídně a během následujících tří let vznikla řada známých titulů jako „Dál jen vejdi“, „Až na vrcholky hor“ nebo „Toulavý džíny“. První album Věry Martinové vyšlo v roce 1989 pod názvěm „Dál jen vejdi“. Ve stejném roce ale do slibně se rozjíždějící hudební kariéry „první dámy české country“ zasáhla těžká dopravní nehoda, která jí na čas vyřadila z koncertní činnosti. Hudební návrat Věry Martinové v roce 1990 byl spojen s písní „Ó, pane náš“. V roce 1992 vyšlo zpěvačce třetí album nazvané „Půlnoční slunce“, rok následující přinesl do jejího života dceru Anežku. V roce 1994 se obklopila skupinou hudebních přátel a vytvořila s nimi další desku a také hit „Nebe, peklo, ráj“. Tato spolupráce s muzikanty různých stylů signalizovala touhu po hudební změně. Folkově laděným albem „Zvláštní způsoby“ opustila Věra škatulku „country music“ a opět rozšířila okruh svých spolupracovníků o další osobnosti z různých hudebních žánrů. Snaha po vlastním autorském stylu a hledání nových inspirací pokračovaly úspěšně i na albech „Příběhy“ a „Slunci je to jedno“. Nové milénium přivítala Věra Martinová v pozici české hudební stálice. Úspěšně si vyzkoušela spolupráci s televizí v roli moderátorky cyklu Svou káru táhneme dál. Složila hudbu k filmovému cestopisu Snění hlavou dolů, ve kterém účinkovala i jako průvodkyně. Věra byla vždy hudebnicí s chutí po všem novém. Důkazem toho jsou rozmanitá alba z první dekády nového tisíciletí. V roce 2004 nahrála v akustických verzích své starší i nové písně na albu „Kytarová“. Album „Věřím svým snům“ vzniklo ve spolupráci s britským písničkářem Jamiem Marshallem. CD „Křídel se nezříkám“ si nadělila ke svým padesátinám a podíleli se na něm autorsky třeba Jan Nedvěd nebo Pavlína Jíšová, dlouholetá kamarádka a souputnice. Zatím posledním projektem Věry Martinové je vánočně laděný titul „Foukneme do svící“ z roku 2013. Aktuální současnost Věry Martinové představují dva snímky nahrané s její novou kapelou – „Přistávám“ a „Ofélie“.