Strakonice

Prozaik, představitel realistického venkovského románu. Jeho otec, vzdělaný lékař, pocházel z tradičního šumavského selského rodu, matčina rodina představovala sklářskou tradici tohoto kraje. V letech 1865-69 studoval na základě otcova rozhodnutí medicínu ve Vídni, aby se mohl stát jeho nástupcem. Z finančních důvodů musel studium přerušit. Krátce pracoval jako redaktor vídeňského časopisu 'Wanderer' a jako vychovatel. Od roku 1878 působil třicet let jako profesor francouzštiny a němčiny na německé reálce v Plzni.
V literárních začátcích psal německy, většinu díla vytvořil však v češtině, psal črty a fejetony. Zachytil svérázné typy obyvatel Šumavy (mj. dřevorubce, voraře a pytláky), jejich zvyky a tradice i drsnou a krásnou přírodu. S psychologickou pronikavostí vylíčil rozkladný vliv rychlého zbohatnutí, rozpad selských rodů a odcizení způsobené odchodem z domova. Právě pro důvěrnou znalost krajiny a jejích obyvatel se nikdy nemohl smířit s novou etapou života Šumavy, s těžením dřeva a přílivem lidí, pro něž se stala především výhodným zdrojem obživy.
Téměř celé jeho dílo je vyvoláváním obrazů staré, nenávratně zmizelé Šumavy a výstrahou proti demoralizaci Šumavy „nové“. Z jeho díla jsou nejznámější romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a Mlhy na Blatech. Jeho povídky jsou soustředěny v souborech V srdci šumavských hvozdů a Pošumavské rapsodie. V románu Skláři zachytil krizi sklářského průmyslu na Šumavě v první polovině 19. století.
Klostermann se jen těžko smiřoval s mravy a vztahy „moderního“ století. Ke konci svého života už Šumavu raději nenavštěvoval. Od břehů Otavy se však nemohl odloučit, a tak se pravidelně vracíval do Štěkně u Strakonic, kde také zemřel.
Upomínky na tuto známou osobnost se dochovaly na řadě míst - Klostermannova socha a rozhledna na Javorníku, Klostermannova stezka z Nicova do Kašperských Hor, Klostermanova stezka okolo Štěkně, Klostermannova vyhlídka u Srní, Klostermannova chata na Modravě atd.