Secesní stavba z počátku minulého století je zajímavá nejen svým provedením, ale i výtvarnou kvalitou. Někdejší sirotčinec byl postaven v období těsně před první světovou válku v letech 1911-1913 a společně se sousedním chorobincem šlo o dominantní stavbu sloužící sociálním potřebám města. Jako sirotčinec sloužil objekt do období druhé světové války, poté zde byla zřízena okupační mocí německá škola a po válce došlo k přejmenování na Okresní dětský domov. Po roce 1948 byla budova využívána jako kanceláře okresního národního výboru (1948), vyšší průmyslová škola (1949) a státní oblastní nemocnice (1951). Objekt sloužil jako oddělení ušní, nosní, krční až do 90. let. V roce 2002 přešel do vlastnictví města Strakonice. Nyní v budově sídlí pobočka Šmidingerovy knihovny včetně její ekoporadny, ve II. podlaží má své depozitáře Muzeum středního Pootaví.
Základní účel stavby však stále připomíná neorenesanční štuková výzdoba uliční fasády s vyobrazením Krista s dětmi v obloučkovém štítu.
(Vedlejší budova byla později přestavěna na byty a svou původní podobu ztratila.)
Na konci roku 2012 byl dům prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku.